Desatero pro lektory
- Čemu člověk nerozumí, to také nemůže správně předčítat. Proto se připravit dopředu. Snaž se pochopit myšlenkový obsah textu. To, co čteš, si rozčleň. Posluchač nevnímá jednotlivá slova, ale obsahové celky.
- Sotva se ti podaří chytit tón a polohu hlasu, pauzy, přízvuky a melodii vět až při čtení samém. Proto si úryvek přečti předem a nahlas. Uděláš dobře, můžeš-li k tomu přizvat i nějakého posluchače.
- Položit správný přízvuk není věc náhody, ale pochopení. Věta je utvořena tak, že vyhrocuje myšlenku do jednoho hlavního slova. Tato hlavní slova ve větách si dobře zapamatuj.
- Při čtení uchovávej melodii řeči. Ta spolu s přízvukem a střídáním tempa dává větám život, barvu a znělost. Nezaměňuj melodii řeči za zpěv ani za „nábožný pathos“. Hlas zní nejlíp, když mluvíš ve své přirozené poloze.
- Čárka za slovem neznamená vždy pauzu, ani se před ní vždycky nezvedá hlas. Při předčítání se řídíme myšlenkovým spádem a přirozeným tokem mluvené řeči. Chceš-li číst tak, jak se doopravdy mluví, dávej se znaménky jako dvojtečka a uvozovky myšlenkově vést, ne zvukově spoutat.
- Nečti uspěchaně: vyslovuj zřetelně, - dělej náležité pauzy, - dýchej klidně. Dopřej lidem, ať stačí sledovat Boží poselství myšlenku za myšlenkou.
- Než začneš číst, a pak před každým novým odstavcem se podívej na lidi. Navážeš tak spojení, vždyť nečteš pro sebe, ale čteš lidem.
- Lidé neposlouchají jen ušima, ale i očima. Proto i tvůj vzhled, oblečení, postoj a pohyby při četbě působí na posluchače. Choď klidně, stůj pevně na obou nohou, zacházej s lektorskou knihou uctivě.
- S mikrofonem je třeba zacházet opatrně a jemně. Čti ve vzdálenosti 20 – 30 cm od mikrofonu.
- Protože čteš úryvek z Písma svatého, dříve než budeš „mluvit“ k lidem, „mluv“ nejprve s Bohem.
(Inspirováno knihou Patnáct pravidel pro lektory, autor Ladislav Simajchl)
